Vezmi si klubíčko a pojď se mnou na malou výpravu do historie.

Protože ať už jsi milovnice oček nebo sloupků, možná tě někdy napadlo: Kdo byl na světě dřív – pletařka nebo háčkařka?

Když byl svět ještě jehlový

Začněme u pletení. Má za sebou opravdu dlouhou historii a kořeny až v dobách, kdy si lidé ještě svítili loučí a nosili sandály s odděleným palcem. Ne, vážně! Nejstarší ponožky, které se kdy našly, pocházejí z Egypta (cca 3.–5. století) a mají oddělený palec právě kvůli nošení v sandálech. Ale pozor – tehdy se ještě nepletlo tak, jak to známe dnes. Používala se technika zvaná nålbinding – v překladu něco jako "vázání jehlou". Taková pra-pra-předchůdkyně pletení.

Skutečné pletení, jak ho známe (dvě jehlice, spousta trpělivosti), se objevuje až někdy v 11. století. A hned na úrovni – z Egypta se dochovaly nádherné vícerozměrné ponožky a v Evropě se už ve 13. století pletly luxusní rukavice pro šlechtu. Mimochodem, pletařské cechy byli původně výhradně mužskou záležitostí. Takže když dnes někdo řekne, že pletení je ženská práce... ehm, historici by se zasmáli.

A co háček?

Přišel s módou. Háčkování je mladší sestřička. Tak mladší, že oproti pletení je to tak trochu puberťák. V dnešní podobě se objevilo teprve začátkem 19. století. Sice existují různé spekulace, že háčkování znali už Číňané, Arabové nebo indiáni v Jižní Americe, ale žádný důkaz nám to nepotvrdil. Co víme jistě – kolem roku 1823 se v nizozemském časopise objevily první návody na háčkované měšce. A pak už to šlo rychle. Hladomor v Irsku přivedl háčkování do role záchrany: ženy háčkovaly krajky, které se vyvážely do světa. Dokonce i královna Viktorie si háčkování oblíbila a uháčkovala pár šálů pro veterány. A to už se prostě počítá!

Ponožky, svetry i romantika

Pletení a háčkování si od té doby razí cestu napříč staletími i kontinenty. Od norských svetrů, přes irské aran vzory, po mexické háčkované deky plné barev. Na ostrově Taquile v Peru pletou dodnes výhradně muži – a pokud neumíš uplést čepici, nemůžeš se tam ženit. Vážně. A ještě ke všemu pletou na trnech z kaktusu!

Pletení a háčkování se dostalo i na frontu – za světových válek pletly ženy v zázemí svetry a ponožky pro vojáky. Bylo to vlastenecké gesto, ale i způsob, jak se nezbláznit ze strachu.

A dnes? Dnes je to terapie, kreativita, komunita, sebevyjádření i láska v každém oku.

A tak... Pletení je starší, háčkování mladší, ale obě techniky si získaly svět. Spojují nás se ženami i muži dávných dob, s babičkami a pradědečky, ale i s lidmi z druhé strany planety, kteří drží v ruce stejnou vlnu jako my.

Tak vezmi háček nebo jehlice a připomeň si, že děláš něco, co má historii delší než drdol od Marilyn. A že každé očko je jako malý uzlík mezi minulostí a přítomností.