Háček či jehlice?

Během několika posledních let se stále více setkávám s ženami, které kvůli problémům s klouby či karpály odkládají jehlice a zůstávají už jen u háčku.

Měla jsem to podobně (bohužel také karpály), ale pak jsem poslechla moudrou radu a vyzkoušela ergonomické kruhové jehlice. A světě div se, ono to jde. Ruce mně nebolí o nic víc než při háčkování.

Jehlice jsou lehoučké a dobře se drží. Mají kapkovitou špičku, takže oka nekloužou, kam nemají. 🙂

Pokud plést umíte, je opravdu škoda jehlice už nastálo odkládat. Na trhu je tolik úžasných přízí, které prostě na háčku nevyniknou.

Především melíry - při pletení budou krásně proužkovat nebo řádkovat, ale při háčkování to budou prostě jen barevné shluky. Stejně tak samovzorovací příze. Na háčku nejsou určitě špatné ani škaredé, ale...

Tady bych vypíchla třeba Big Mamma Print, Baby Color, Lollipop...

Jehlice bych určitě také doporučila pro spoustu přízí určených do chladného počasí. Především s merinem nebo i akryl, kde je doporučený větší háček či jehlice - cca od pětky výše.

Na háčku se vám mohou zdát trochu tužší a prostě to nebude ono. Tady bych jako příklad uvedla třeba Merino Tweed, Classico nebo Pastello. Všechno jsou to naprosto úžasné příze a byla by opravdu velká škoda  ochudit se o práci s nimi.

Hotové výrobky pletené budou vždy měkčí a splývavější.

Vrátila jsem se k jehlicím po létech a je to pro mně zároveň úžasná výzva. Učím se raglán - po dvou svetrech už si začínám myslet, že to půjde 🙂. Znovu se učím vzorky, takže k megalomanskému pořadníku háčkovaných věciček teď přibyl i pletený pořadník.

Tak co říkáte? Půjdete do toho se mnou? 😉